Radek Smoleňák: Nevzdám se

7. června 2007 v 21:43 | www.hc-kladno.cz
Obrázek “http://www.hcrabatkladno.cz/images/multimedia/lores_3627.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Patří mezi kladenské odchovance, kteří se na léto vracejí ze zámoří rádi domů a na novou sezónu se připravují v kladenských podmínkách. Útočník Radek SMOLEŇÁK zvolil rychlý odchod za velkou louži, kam se vydal už v dorosteneckém věku, aniž by odehrál za kladenské áčko jediný zápas v extralize. Po úspěšných juniorských sezónách má za sebou první rok mezi seniory za oceánem a na vstup mezi elitu v zámoří stále čeká.. Vytouženou NHL neokusil. Zatím... Na další dva roky ho váže kontrakt k Tampě. Takže ještě čtyřiadvacet měsíců má na otevření brány vedoucí k nesmrtelnosti.

Po dvou juniorských sezónách jsi absolvoval rok v seniorských týmech Springfieldu v AHL a Johnstownu v ECHL. Jak jsi se vstupem mezi dospělé spokojený?
"Věděl jsem, že to nebude snadné. Bylo to těžké na psychiku, na adaptaci. Můj hlavní cíl byl vydržet celou sezónu. To jsem splnil. Teď doufám, že to bude v další sezóně lepší."

Tvoje bodová bilance ve srovnání s juniory hodně klesla. Byl jsi méně nasazovaný. Poznamenalo to tvoji hru hodně?
"Od žákovských krůčků jsem hrál pořád. Chodil jsem na led na přesilovky, na oslabení. Vždy jsem cítil důvěru trenérů. Ale teď jsem byl najednou jeden z mnoha. Musel jsem hodně tvrdě bojovat o své místo. Když se dostanete na led v jedné sezóně v průměru dvaadvacet minut a v další hrajete sotva pět minut, je to hodně složité."

Zaznamenal jsi v 63 zápasech 15 gólů a 21 asistencí. Byl jsi zklamaný z bilance i faktu, že máš málo prostoru na ledě?
"Věděl jsem, že si ze mě nesednou na zadek. Ale byl jsem naučený být týmu prospěšný svými góly. A teď nic. Prostě nic. Pořád jsem si říkal, že to přijde. A všichni kolem mě zřejmě taky. Jenže trošku zapomněli, že za čtvrtinu času na ledě prostě tolik bodů udělat nemůžu. Ale bez ohledu na můj ice time mi to dávali pěkně sežrat."

Byl jsi odhodlaný i přes všechny útrapy vydržet nebo jsi uvažoval o návratu do Evropy?
"Měl jsem chuť to zabalit. A ne jednou. Vím, že jsem mohl hrát lépe. To je jasné. Současně jsem si určitě zasloužil více prostoru na ledě. Ale nestalo se. Všechno je o psychice. Já měl šancí minimum a moje sebevědomí šlo logicky dolů. Nejde na to nemyslet. Jenže čím víc se v tom člověk hrabe, je to kolikrát horší. Říkáte si dokola: musíš, musíš. A to je ubíjející."

Nenahlodala zlá zkušenost touhu porvat se o místo v NHL?
"Je snadné utéct. Zabalit to umí každý. Ale já se nevzdám. Mnohem větší frajeřina je tohle vydržet. Posílilo mě to. Jistě, může to být stejné i v další sezóně. Jenže mám cíl, a ten chci naplnit. Budu bojovat, budu se rvát, abych svůj sen naplnil."

Jsi jedním z hráčů, kteří se rozhodli zkusit prosadit se do nejlepší soutěže světa odchodem za oceán už v dorosteneckém věku a projít si tamními mládežnickými soutěžemi. Je to lepší volba než přes českou nejvyšší soutěž?
"Chtěl jsem to prostě zkusit za oceánem. Myslím, že cíl každého hokejisty je NHL. Je mi jasné, že to může chvíli trvat. Mám smlouvu na tři roky. A byl jsem připravený, že první sezóna bude v duchu seznamování. Teď před sebou mám dva roky, během nichž se chci prosadit do prvního týmu. Byl jsem realista a věděl jsem, že s největší pravděpodobností se budu první rok plácat na farmě."

Nebyla sezóna nakonec horší než jsi čekal?
"Vyloženě jsem se tím prvním rokem protrápil. Od začátku až do konce. Jakmile mě po kempu s prvním týmem poslali na farmu, bylo to trápení. V sezóně jsem se přitom cítil poměrně dobře. Ale nejde se udržet pořád v optimální formě, když nehrajete. A do toho dostáváte hrozné rány. Přiletěl za mnou táta. Měli jsme zápasy vybrané tak, že během jeho pobytu bylo šest utkání doma. Pět z nich jsem odseděl na tribuně... To vás sráží."

V posledních letech odchází v juniorském věku za oceán stále více hráčů. Je to snadnější v cestě k úspěchu?
"Jsou kluci, kteří by tohle své rozhodnutí vzali zpět. Ale já nelituji. Jsem si jistý, že na draftu mi bilance z juniorských soutěží v Americe pomohla. V sedmnácti letech bych v Kladně v prvním týmu moc nehrál. Asi vůbec. Takhle jsem udělal obrovskou zkušenost. Hokejovou i životní. Musel jsem se osamostatnit, rozhodně mě brzký odchod posunul dál. Ale je to hodně individuální. Pokud můžete hrát pravidelně extraligu, jde o lepší přípravu než juniorské soutěže za mořem. Ale ve srovnání s českými mládežnickými soutěžemi jsou ty za oceánem lepší. Prakticky na profesionální úrovni."

Byl krok z jistoty kladenského týmu a zázemí u rodičů do neznáma za oceánem hodně těžký?
"První rok člověku strašně uteče. Poznáváte nové věci. Já měl navíc velké štěstí. Dostal jsem se do rodiny, kde byl táta bývalým hokejistou St. Louis. A k tomu měl za manželku Češku. Když jsem měl starosti nebo mě něco trápilo, mohl jsem s ní mluvit česky. Navíc měli fajn děti, které já mám rád. Bylo to fajn ve všech směrech."

V Kingstonu jsi zaznamenal nejprve šedesát a v druhé sezóně osmdesát čtyři bodů. Bylo to zatím nejlepší hokejové období?
"Doufám, že životní forma teprve přijde. Ale je jasné při pouhém pohledu do statistik, že se mi hodně dařilo. Měl jsem super rodinu, dobrý tým a kupu štěstí. Těšil jsem se na všechny tréninky, na každou minutu na ledě. A moc mi pomohli spoluhráči. Nejsem machr, který by vzal puk a sám dělal body. Někdo tam je od toho, aby bránil, jiný, aby se rval, někdo šance připravuje, jiný je proměňuje. Mně to tehdy vycházelo."

Zmínil jsi rváče. Narazil jsi během první sezóny mezi seniory na některého protihráče, který usiluje o místo v NHL právě díky svým boxerským a nikoli hokejovým dovednostem?
"Nejsem žádný rváč... Ale je potřeba si zjednat respekt, aby si ostatní nemysleli, že jste jen ustrašený Evropan. Když je potřeba, postavím se každému. Ale také jsem narazil. V jednom zápase jsme jeli dva na jednoho. Protihráč mě osekával, tak jsem se otočil, něco jsme na sebe křikli, shodili rukavice a šli na to. Dal jsem mu jednu, dostal jich deset a bylo vymalováno... Vůbec jsem nevěděl, o koho jde."

Jak vypadá příprava na novou sezónu?
"Dopoledne chodím trénovat individuálně. Mám plán od Tampy, co přesně musím splnit. Odpoledne pak chodím s kladenskými juniory. Tam jde hlavně o běhání. Sám bych ty potřebné dávky neuběhal. Jenom bych se trápil. A v létě chodíme už tři roky s kladenským áčkem."

A plán pro druhý rok seniorské kariéry za oceánem?
"Chci dostat šanci v NHL. Uvidíme, jak se mi podaří kemp s prvním týmem. Naděje se prosadit přímo mezi vyvolené není velká. Takže hlavně musím hrát hodně na farmě."

Rozhovor a další povídání s Radkem Smoleňákem najdete v novém čísle časopisu LIBERO, které právě vychází.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama