Orct načíná osmou stovku

5. prosince 2006 v 16:40 | www.hcrabatkladno.cz
Obrázek “http://www.hcrabatkladno.cz/images/multimedia/lores_2946.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Na sedmistý zápas v nejvyšší domácí hokejové soutěži nebude brankář Zdeněk ORCT vzpomínat v dobrém. Ve Vítkovicích odchytal jen necelých 22 minut a střídal. Teď načíná osmou stovku ligových zápasů.

Jubilejní sedmistý zápas sis určitě představoval jinak než jak ve Vítkovicích vypadal?
"Určitě. V kabině jsem tedy nikomu nic neřekl, akorát masér o tom věděl. Chtěl jsem potom něco zaplatit, kdybychom vyhráli. Stejně něco dám, ale představoval jsem si to jinak."

Tři góly v jediné minutě. Pamatuješ něco podobného?
"Teď jsem dostal dva a jeden Tygr (druhý brankář Lev - pozn. autora). Ale už se mi to stalo. Pamatuji si, že jsme hráli ve Zlíně a v čase 1:07 jsme prohrávali 0:3. Už jsem asi hodně starej, aby mě něco překvapilo."

Takových krutých výpadků má Kladno v poslední době víc. Na Slavii přišlo během chvilky o jasné vedení, doma s Českými Budějovicemi ztratilo výhru při power-play soupeře ...
"S Českými Budějovicemi jsme přišli o vítězství, to se stává. To se mi stalo mockrát. Ale extrém je třeba to, co se nám přihodilo na Slavii. Je to dané tím, že dneska není zápas nikdy rozhodnutý, ani za stavu 5:2 nebo při dvougólovém vedení dvě minuty před koncem. Obzvlášť v našem případě, kdy jsme schopni vytvořit fatální chyby v obranné hře, jako mužstvo, netýká se to jenom obránců. Třeba ve Vítkovicích upozorňují trenéři na to, že Irgl je rychlý a najíždí mezi beky. A my z toho dostaneme první dva góly. To je potom těžké."

Takové kolapsy jako třeba na Slavii a teď ve 22. minutě utkání ve Vítkovicích se asi musejí na mužstvu podepsat?
"Každý řekne, že ne, nebo že by ho to nemělo položit. Ale jak vidno, výsledky hovoří o něčem jiném. Můžeme si říkat, co chceme, ale ukázat to musíme na ledě, že nás to nepoložilo. A od zápasu na Slavii to moc neukazujeme. Kromě výhry nad Pardubicemi to na nás asi vliv mělo, ať chceme nebo ne."

A co při pohledu na tabulku? Bodová ztráta se zvětšuje ...
"To bych zatím neviděl tak tragicky. Na to je opravdu ještě hodně brzo, i když příjemné podívání to není. Ale co by měly říkat jiné mančafty, třeba Plzeň chtěla být do čtvrtého místa. My máme za úkol dostat se do play-off a to jsou pořád jenom dvě příčky. A když z dvanácté pozice ztrácíme na třetí deset bodů, tak to není nic strašného. Ale musíme vyhrávat. Což se lehce říká, ale těžko provádí."

Načínáš osmou stovku ligových zápasů. Na které období vzpomínáš nejraději a naopak?
"Nejraději vzpomínám na dvě období. Aby to nevyznělo blbě pro Kladno, ale v Litvínově jsem byl třináct let, nikdy jsem tam nebojoval o záchranu, vždycky o play-off. Párkrát jsme se tam nedostali, ale většinou jsme v play-off byli. A zápasy ve finále nebo o medaile byly krásné, pro diváky jsme hráli pěkný hokej, hezká atmosféra tam byla. Tady v Kladně vzpomínám strašně rád na sezónu, kdy jsme postoupili zpátky do extraligy, to bylo něco úžasného. A samozřejmě nejhorší období pro mě bylo, když jsme s Kladnem spadli z extraligy. Do Kladna jsem přišel, abychom to dotáhli do play-off a místo toho jsme šli do první ligy. A na tom nesu hrozně velkou vinu."

S tím asi souvisí i vzpomínky na tvůj nejlepší a nejhorší zápas kariéry?
"Přesně tak. Nejhorší byl poslední zápas mojí první kladenské sezóny s Litvínovem, který jsme prohráli 1:2 a sestoupili do první ligy. Ten si budu pamatovat do konce života. A ten nejlepší byl asi, když jsme postoupili do extraligy, tedy poslední vítězství v baráži nad Havířovem. Jsou to dva extrémy s Kladnem. V Litvínově jsem hrál sice play-off, super zápasy, ale nikdy jsme to nedotáhli tam, kam jsme chtěli. A tady jsme to tenkrát dotáhli k postupu."

Pořád žiješ v Litvínově. Nevyčítal sis někdy, že jsi odešel hrát do Kladna?
"Určitě ne. Samozřejmě, že jsem slyšel o tom, že jsem neměl odcházet a podobně. Ale tenkrát to pro mě bylo jediné možné východisko, jiné nepřipadalo v úvahu. Mohl jsem jít ještě do jiných klubů, ale Kladno se chovalo fakt nejseriózněji. Navíc bylo blízko a já jsem takový hodně pohodlný typ, takže to pro mě nebylo těžké rozhodování. V Litvínově tenkrát nebyla možná dohoda s manažerem. A to znají asi všichni lidi z vlastní práce. Když s tebou není nadřízený spokojený nebo ti hází klacky pod nohy, tak musíš hledat šanci jinde."

Ztratil jsi kvůli odchodu z Litvínova nějaké kamarády?
"Neztratil. Opravdových kamarádů je hrozně málo a ty mám pořád, ti vydrželi. Není kamarád ten, který za tebou přijde, když se daří. Je kamarád ten, kdo ti pomůže, když se nedaří."

Nikdy jsi neodešel na delší angažmá do zahraničí. Nechtělo se ti?
"Agent mě občas přemlouval k tomu, abych to zkusil. Já jsem ale hodně stará škola, v cizině jsem nikdy nehrál a nikdo mě nedonutil naučit se pořádně cizí jazyk, umím akorát rusky. Do zahraničí jsem se nikdy netlačil. Jsem rozvedený, mám děti v Litvínově a strašně rád trávím každou volnou chvíli s přítelkyní a s dětmi. A to by nebylo možné, pokud bych šel hrát do zahraničí. I třeba v Třinci by to bylo těžké. Ale musel bych se adaptovat. Je to pořád moje zaměstnání."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama